Jíme, co máme rádi, to, o čem víme, že nám prospívá. Koho by napadlo jíst něco, z čeho nám bude špatně? Něco velmi nezdravého nebo snad otráveného?

Divné otázky, že?

A přitom v dnešním světě do sebe posíláme spoustu nezdravého, někdy i otráveného! 

Opravdu - DO SVÝCH SRDCÍ

Chtěně i nechtěně do svých srdcí vpouštíme spoustu věcí. Dostává se nám to do podvědomí. Ale můžeme to alespoň částečně ovlivnit tím, kde nebo s kým jsme, co sledujeme, posloucháme nebo čteme... 

Asi nelze předpokládat, že sledováním kriminálních nebo akčních filmů budeme klidnější mysli a vlídného slova pro druhého, stejně jako že se v hospodě naučíme slušné mluvě. Nemůžeme se divit ani tomu, že nám svět kolem nás připadá samé neštěstí či nenávratně zkažený, pokud necháme svou mysl živit nadnesenými titulky novin nebo sledováním televizních zpráv zformovaných do podoby černé kroniky.

 

Mnohé z problémů začínají již v dětství a my se divíme, jak je to možné a kde se to v těch dětech bere. Malé dítě nemá samo jak poznat, co z věcí je správně, pokud neví co je špatně. Stejně jako bychom my nevěděli jaký je rozdíl mezi světlem a tmou, pokud bychom se s obojím nesetkali. Dítě se vše teprve učí a odkud jinud než ze svého okolí? Jak má vědět, že hádka, neslušná slova nebo posmívání nejsou dobré, když to vidí u svých rodičů, kamarádů ve škole a v televizi jako přirozenou věc?

Mnohdy bez mrknutí oka pouštíme svým dětem kreslené "pohádky." Neříkám, že jsou všechny špatné, to určitě ne, ale zkusme se při poslechu jejich dabingu zaměřit na vystupování a intonaci jednotlivých postav. Teď, když to víme, bude nám při poslechu zcela patrné, v jak hojné míře je zastoupeno nezdravé vystupování, které se postupně nahrává do dětského srdce - hádky, vyčítání, podrazy, vysmívání, zákeřnosti, zloba - není to tak trochu jako dětská kriminálka? Jak si můžeme být tak jisti, že je to v pohodě, když je zcela zřejmé, že při dlouhodobém působení těchto vlivů mají sklony k jejich kopírování i dospělí?