Vzala sis k sobě pestrý květ,
ten však brzy vonět přestal.
Čas už nelze vrátit nazpět,
kdo by to zklamání ustál?
Když křišťál, co měla jsi v ruce,
byl jen kusem křemene.
Když druhý skrz zatvrzené srdce
na vlídná slova zapomene...
Když sám sobě chce být pánem,
na tvé city nehledí.
Chová se stejně, ráno za ránem,
a kvůli tobě nic nezmění.
Když modlitba je jen básnička,
a do kostela není třeba chodit,
když stačí, že věřící je babička
a choutky své není třeba krotit.
Vysychá rajská zahrada,
když není vůle to zpět vrátit,
není žádná náhrada,
není co víc ztratit...
Věnováno zklamaným rozvedeným srdcím
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.